me

A proč musíš být tak šíleně úžasnej KAMARÁD?!

10. února 2010 v 18:22 | tbol
A proč musíš být tak šíleně úžasnej KAMARÁD?!

Ahoj lidi.
Dneska jsme znovu hráli rugby. Tedy ne úplně rugby, jelikož máme pravidlo, že můžeme přihrávat i dopředu nejen dozadu. No tak jsem hrála já, abbie a tři kluci a proti nám ON a tři kluci. Samozřejmě nejen, že vypadal naprosto dokonale, ale naprosto dokonale běhal, chytal a vůbec všechno. Samozřejmě když sem měla míč já a konečně běžela tak mě musel chytit za pas a obejmout. Já úplně přestala dejchat no ne. Prostě on na mne koukal co budu dělat a já husa se tam dusila. Nakonec jsem upustila míč a sebral ho někdo jiný. Já byla pak ještě chvíli v jeho náručí. Nakonec mě samozřejmě musel pustit, ale ještě před tim se na mě usmál a to naprosto bezchybně.

Vždycky se zabouchnu do toho špatnýho chalana. Proč? Proč to nemohl být někdo, na kom mi absolutně nezáleží? Nějakej kluk z I.B., kterýmu je 17 takže bych s nim ani nemluvila natož aby mě objímal. Nepochopim. Navíc na něj pořád musim zírat, protože většinou sedíme spolu, či alespoň blízko sebe. Je to strašný, jsem si jistá, že mám v těle nedostatek kyslíku, jak pokaždé nedýchám! Navíc je to ještě horší, než když jsem si nebyla jistá, jestli se mi líbí, jelikož teď vždycky když se spolu bavíme, tak nic neřikám, abych ze sebe neudělala vola.

Prostě počkám, až si nabiju hubu :)

Blooog? Neeee. Joooo? Joooo!

9. února 2010 v 18:58 | tbol
Blooog? Neeee. Joooo? Joooo!

takhle to dopadne, dyž mě blog.cz sere s titulkem článku. Přecijen už je to dlouho, co jsem nějaký psala. No abych to shrnula. Před dvěma? třema? Třema nanejvýš ;) No prostě tehdy jsem se bavila se svou novonalezenou blogovou love a bavili sme se celkem dlouho o tom, jaký sme byli divný a jak sme furt byli "síííín" a nejvíc grafičky v malování. Každopádně od té doby [né od té konverzace, od mého blogu]se toho dost změnilo. Zaprví už nedělám grafiku v malování (photofiltre vole xP)a zadruhé jsem zas o trochu chytřejší. Né o moc (viz nadpis), ale o trošku. A tak se mi zdálo, že bych ty své vědomosti měla někde sdílet s lidmi. Chtěla sem si založit stránku na blogger.com, ale to bylo šíleně komplikovaný. Né to zakládání, ale design. Chtěj tam po tobě ty kódy a i když jsem velmi pokročilá (ehm, ehm) žádné kódy prozatím neovládám. Zas takový džedáj ještě nejsem.

Jak se píše džedáj? Gedáj? Myslím hvězdný války. Každopádně z5 k tomuhle rádoby blogu. V okrajích ztránky je úžasný quote :) Kdysi ho napsal/řekl Andy Warhol a já si ho nemohla odpustit dát na svůj blog. "Don´t pay any attention to what people write about you. Just measure it in inches." místo write sem blbka napsala say, protože jsem dělala signy, toto byste věděli, kdybyste mě měli přidanou na plurku. Každopádně pokud nejste zrovna mistr angličtiny znamená to "Vůbec si nevšímej toho, co o tobě lidi píší. Prostě to změř v palcích." Mimochodem inch/palec = 2.5 cm. Vím, že se vám to bude zdát pitomé, ale mě se to líbí.

Vím, že většina blogerů a blogerek nejsou zrovna fanoušci čtení dlouhých článků, ale spíš komentování na články o pixelkách, obrazcích a grafice. Bohužel toto na mém blogu nenajdete. Tedy bohužel pro vás, bohudík pro mne. Víte, já si myslím, že takovýchto s dovolením blbinek je na blog.cz už dost. Doufám, že jsem slovem blbinky nikoho neurazila, to bych si nepřála. Ráda bych své články považovala za smyslplné a nepovrchní. Jestli se vám mé články takové zdát nebudou budiž. I tak doufám, že se vám budou líbit a najdete v nich nějaké to kouzlo. V těch mích "fylozofických úvahách".

Děkuji všem, kteří si toto přečetli až do konce.
T-bol
 
 

Reklama